Emily Dickinson - Stěny bych nedbala

Stěny bych nedbala.
Být vesmír skalní hřbet,
a kdyby jeho hlas pronikl tuto zeď,
chodbou se prolámu k té, co on proráží.
Pak přijde odměna: Hledět si do tváří.
Je to však pouhý vlas,
vlákénko zákona,
jen nitka z démantu,
bašta trav nezdolná,
jemná hráz závoje, jenž halí pohled tvůj.
Však každé oko - tvrz
a záhyb - dračí sluj.