Ledová královna

Střípek ledu z okna ráje,
bloudím sněhem, volám Káje,
nejvíc se bojím shledání.

Pozná nebo nepozná mě,
zdali zazní můj hlas známě,
nebo se celý ztratil v ní?

Já nejsem krásná královna, Káji,
a než se najdem, budu babka,
tak bílá jako jabloň v máji,
ta, jejíž ústa nejsou sladká,
jen její srdce dosud plane.

S ním v dlani tě sněhem vedu,
ale jen v pohádkách se stane,
že rozpustí ten střípek ledu.